Zušlechťování textilních materiálů
Zušlechťování je proces, kdy po utkání nebo upletení, získávají textilie požadovaný vzhled. Zároveň zlepšuje i některé vlastnosti textilie, např. omak. Při zušlechťování textilií má hlavní slovo chemie spolu s mechanikou. Tento proces lze rozdělit do podskupin: předúpravy a bělení, barvení, potiskování, speciálních úprav.
Po dokončení všech zušlechťovacích procesů se textilie zkontroluje – očistí se od skvrn, opraví se tkalcovské vady, neodstranitelné vady se označí barevnými nitěmi v pevném kraji látky, atd. Tkaniny dvojitých šířek se pak hřbetují – složí se po délce na polovinu, pevné kraje leží na sobě. Textilie vlnařského typu se většinou skládají lícem dovnitř, bavlnářského typu lícem ven. Pak se textilie navinou na desku, zabalí a opatří visačkou se základními údaji o materiálu.
Předúprava a bělení
Předúprava a bělení jsou procesy, při kterých se textilie připravuje na další zušlechťování. Mají za úkol textilii očistit od nadbytečných vláken, nebo od chemických látek, které byly na textilie naneseny v průběhu jejich tkaní/pletení. Každý materiál (bavlna, vlna, materiály ze syntetických vláken, atd.) prochází trochu odlišným způsobem předúpravy a bělení. U bavlny je to např. odšlichtování, opalování přebytečných konců vláken, bělení (takové textilie se pak lépe potiskují a barví) nebo mercerace. Součástí předúpravy textilie může být i praní nebo vyvářka.
U vlny provádíme praní kvůli odstranění nečistot, jako jsou pot nebo tuk. Zbytky rostlinného původu se pak odstraňují karbonizací, což je působení kyseliny sírové za tepla. Valchování je pak úprava, kdy se vlněná textilie o vyšší hmotnosti srazí a zaplstí. Tkanina je pak hustší, pevnější a hřejivější. Dekatování je proces, kterým se u tkanin nebo pletenin zajistí rozměrová stálost před dalším zpracováním (působení vlhkého tepla a po té zchlazení). Lze je také zbavit nadměrného lesku a naopak zafixovat mírný lesk. Využívá se zejména u vlněných materiálů nebo jejich směsí se syntetickými vlákny, ale občas se s ním setkáme i u materiálů z ostatních druhů vláken. Také může být zařazeno až jako závěrečná speciální úprava, a to zejména u vlněných a směsových materiálů, které obsahují vlněná vlákna.
U syntetických vláken se po bělení velmi často zařazují také optické zjasňující prostředky (speciální barviva; tento proces je k materiálům většinou šetrnější než samotné bělení, ale záleží, jak na kterou textilii a jakého výsledku chceme dosáhnout). Při fixaci, která je hojně využívaná u syntetických a přírodních vláken, dochází k rozměrové stabilizaci materiálu před jeho dalším zpracováním. Nejprve na materiál působí teplo (za
sucha nebo za mokra) a po té se materiál ochladí.
Barvení
Barvením dosahujeme u textilie, vlákna, příze nebo hotových výrobků požadovaného odstínu. Barvivo při procesu barvení vstupuje do vláken a naváže se na ně. K barvení dochází k barvící lázni (textilie je protahována vanou s barvivem) nebo při cirkulaci barvící lázně kolem textilie, nebo při kombinaci obou těchto metod. Od barvení vyžadujeme, aby bylo stálé, aby barva neměnila svůj odstín působením přírodních vlivů, jako jsou sluneční světlo, pot nebo otírání se ploch materiálu při nošení o sebe. Barva by se neměla přenášet na okolní barvy textilie nebo na předměty či lidské tělo a obarvovat je. Neměla by utrpět ani při dalším zpracování při zušlechťování nebo v dalším výrobním procesu.
To jak si barvivo udrží stálost vybarvení, závisí na typu barviva v kombinaci s konkrétním typem barvené textilie a jejího materiálového složení, ale i na použitém postupu barvení.
Potiskování
Barevné vzory textilií vznikají právě potiskováním. Známe tři druhy tisku: přímý, leptem a rezervový.
Přímý tisk: na předupravenou textilii se tiskne jedna nebo postupně za sebou více barev podle daného vzoru.
Tisk leptem: na již obarvenou tkaninu se vzor tiskne prostředkem, který barvu vyleptá v tom daném vzoru.
Rezervový tisk: na tkaninu se nejprve natiskne vzor prostředky, které zabrání proniknutí barvy do textilie v místě jeho nanesení. Následně se textilie barví. Tato technika byla využívána již ve starověku. Klasickým příkladem této metody je modrotisk.
Potiskování se provádí strojově (v dávných dobách ručně, dnes se ruční tisk využívá pro udržování tradic nebo domácí potřebu). Stroj může vzor na látku tisknout za pomoci válce nebo za pomoci speciálních papírů, ze kterých se tisk přenese na materiál, nebo za pomoci plochých či rotačních šablon, z nichž každá je určena pro jednu barvu, a jimiž se barva protlačí na materiál (podobné jako u sítotisku).
Po potisknutí se textilie napaří, aby se barviva zafixovala. Přebytečné barvivo a ostatní chemikálie potřebné k barvení se pak odstraňují praním.
Speciální úpravy
Dělíme na mechanické a chemické. Dokážeme díky nim upravit vlastnosti a vzhled textilií.
Mechanické úpravy
Kalandrování
Je mechanická úprava, díky níž se tkanina stává hladší a hustší. Nejčastěji se provádí u bavlněných a lněných tkanin. Tkanina prochází za působení vysokého tlaku a tepla kovovými (tkanina pak má větší lesk, tužší omak) nebo elastickými (matný vzhled, měkčí omak) válci. Použitím vzorovacích válců a chemických látek, které jsou napuštěny do materiálu, lze dosáhnout plastických efektů, které do textilie vytlačí vzor (tzv. gaufrování, např. efekt krokodýlí kůže). Po té se textilie musí usušením a kondenzací zafixovat, aby plastický vzor po vyprání textilie nezmizel.
Mandlování
Je podobný proces jako kalandrování jen s tím rozdílem, že mezi válci prochází více vrstev textilie najednou. Provádí se nejčastěji u lněných tkanin.
Moaré
Při nepravém moaré se používá rýhovaný válec, který tak napodobí vzhled pravého moaré, které vzniká úpravou vlhké tkaniny, která se složí lícními stranami k sobě, a lisuje se mezi válci. Tím se vyrovná žebrování rypsové vazby a vznikne měňavý efekt podobný vzorům, které vytvářejí letokruhy dřeva.
Lisování
Lisováním vlněných tkanin a směsových textilií s vlnou, za působení tlaku a tepla, se dosahuje hladkého omaku a lesklého vzhledu tkaniny.
Fixace
Fixace, která již byla zmíněna výše, se zejména u syntetických materiálů provádí zejména jako konečná úprava a nikoliv předúprava. Snižuje sráživost materiálu a u pletenin zabraňuje vytahování pleteniny na namáhaných místech oděvů (např. kolena, lokty).
Vysrážení
Zajistí to, že když se textilie dostane až k nám, nesrazí se o tolik, o kolik by se srazila, kdyby nebyla vysrážena.
Česání
Při česání se z povrchu textilie uvolňují vlákna, čímž vzniká vlasový povrch s krátkým/dlouhým vlasem. Vlákna mohou být sčesána jedním směrem nebo mohou být kolmá k povrchu textilie. Česáním se zlepšuje hřejivost textilie a změkčuje omak.
Postřihování
U vlasových tkanin se vlas zastřihuje na stejnou délku, nebo se úplně odstraní, pokud má být tkanina hladká.
Broušení
Broušením získáme měkký a hebký omak u textilií z hrubších a levnějších materiálů. Při broušení se vlákna textilie poruší a spojí se v hustý vlasový povrch s velmi krátkým vlasem.
Chemické úpravy
Zlepšují vlastnosti textilií jako jsou mačkavost, špinivost, nebo textilii dodají odolnost vůči vodě či vysokým teplotám.
Nemačkavá úprava
Setkáme se s ní u materiálů s vysokou mačkavostí (např. viskóza, bavlna). Tkaniny se pak méně mačkají a snižuje se jejich sráživost. Velmi často se uplatňuje u košilovin, šatovek, oblekových tkanin, apod.
Nežehlivá úprava
Textilie s touto úpravou se při praní v pračce tolik nepomačkají, a proto je po vyndání z pračky stačí pověsit, a po té jen lehce přežehlit žehličkou. Oděvy rychleji schnou a snižuje se nejen mačkavost textilie při nošení, ale také i jejich odolnost vůči oděru. Provádí se u košilovin, oblekových tkanin, apod.
Úprava permanent - press
Provádí se u textilií vyrobených ze směsi celulózových a syntetických vláken. Výrobky si pak v průběhu výroby zachovávají svůj tvar (např. zažehlené puky zůstávají ostré i po vyprání kalhot v pračce, apod.). Používá se u košilovin, šatovek, kalhot, atd. Oděvy s touto úpravou materiálu rychleji schnou, méně se mačkají a mají hladší povrch. Snižuje se však jejich savost a na omak jsou tužší. Omezuje také možnost provádění dodatečných úprav na oděvu, protože na tkanině jsou vidět stopy po předchozím vpichu jehlou, apod.
Hydrofobní úprava
Díky hydrofobní úpravě jsou tkaniny nepromokavé a odpuzují vodu. Stálost hydrofobní úpravy se odvíjí od použitých chemikálií a účelu, pro který bude textilie využita. Časem odolnost textilie proti vodě většinou klesá (stejně tak jí škodí časté praní).
Antistatická úprava
Textilie ze syntetických vláken mají tendence vytvářet elektrostatický náboj. Tuto vlastnost můžeme potlačit právě antistatickou úpravou. Oděvy se pak méně lepí na tělo, vrstvy materiálu se dají lépe oddělovat, a nedochází k elektrostatickému výboji při styku s vodivými předměty (např. máme-li ložní povlečení vyrobené ze syntetických vláken, můžeme v noci při pohybu a následném tření materiálu o sebe pozorovat záblesky elektrostatických výbojů).
Nešpinivá úprava
Zabraňuje pronikání částeček špíny do vláken, a také umožňuje jejich snadnější odstraňování.
Bakteriální a fungicidní úprava
Provádí se zejména u materiálů z přírodních vláken. Na textilii se proto nanáší chemické prostředky, které zabraňují vzniku bakterií nebo plísní a zároveň ničí jejich zárodky. Tyto úpravy se používají zejména u technických tkanin.
Nehořlavá úprava
Nejčastěji se provádí u materiálů z celulózových vláken, která jsou vysoce hořlavá. Dále je typická pro textilie, ze kterých se vyrábí pracovní oděvy požárníků, nebo pro pracovníky hutí a sléváren, ale setkáme se s ní i u technických textilií.
Úprava proti posunu nití
Cílem této úpravy je zabránit posunu osnovních nebo útkových nití ve švu. Úpravou se zdrsní povrch vláken, takže vlákna lépe drží ve své pozici.
Protimolová úprava
Textilie se napustí chemickými látkami, které jsou pro moli nepoživatelné a odpuzují je.
Neplstivá úprava
U některých vlněných textilií je tato vlastnost nežádoucí, a proto se plstění vláken zabrání chlorováním. Z vlákna se odstraní šupinky, které při normálním stavu mají tendenci do sebe zaklesávat – plstit se.
Protižmolková úprava
Vysokou žmolkovitost mají textilie vyrobené ze syntetických vláken a směsí těchto vláken s vlákny přírodními. Při této úpravě se chemickými prostředky zafixují vlákna příze tak, aby neměla tendence se uvolňovat, a následně se smotávat do žmolků. Další variantou je, že se touto úpravou sníží pouze pevnost vláken a odolnost v oděru, což způsobí to, že žmolky z oděvu snadno odpadnou.
Nánosování
K nánosování se používají polymerní látky v tekutém nebo plastickém stavu, které se nanáší po celé ploše nebo jen částečně na povrch textilie. Disperze polymerní látky se na textilii nanese za pomoci stěrky. Pak se textilie vysuší, aby se z nánosu odpařila voda a popř. se díky chemické reakci polymerní látka stabilizovala.
Zátěrová úprava
Zátěrová úprava je vlastně technika nánosování, která textilii učiní nepromokavou. K tomuto účelu se používají akrylátové disperze.
Nánosování termolepivých polymerů
Využívá se při výrobě lepivých výztužných vložek. Lepidlo ve formě prášku se pravidelných rozestupech (bodech) nanáší na plochu textilie.
Některé z výše zmíněných úprav se mohou vzájemně i kombinovat (např. nemačkavá a nežehlivá úprava nebo hydrofobní a nehořlavá, atd.), tím se ovlivní více vlastností textilie.
