Vazby tkanin II
V minulém článku jsme si vysvětlili, jak vznikají základní druhy vazeb (plátnová, keprová, atlasová a vazby od nich odvozené). Dnes se budeme zabývat vazbami volně sestavenými a složenými (krep, kanava, vafle, štruk), vazebními technikami a vadami tkanin.
Krepová vazba
Krepová vazba je charakteristická zrnitým povrchem, má hrubší omak a více pruží. Charakteristickou tkaninou je krep, jehož název je odvozen právě od této vazby. Krepová vazba vzniká ze všech základních vazeb s dodržením podmínky, že vazba nesmí tvořit podélné, příčné nebo šikmé pruhy.
Krepového povrchu tkaniny lze také docílit za pomoci použití krepových nití (např. žoržet), které mají vysoký počet zákrutů, a mohou být v osnově nebo útku nebo v obou směrech. Při vysrážení tkaniny se pak projeví krepový efekt. Dále se pro tento efekt využívají elastanová vlákna. Nebo se setkáme s krepovou úpravou (povlečení), kde se nechá na nenapnutá vlákna působit NaOH (hydroxid sodný), tkanina tak nabobtná, následně se vysráží a vytvoří se typický pomačkaný povrch.
Kanavová vazba
Vytváří vzdušnou mřížku – typickým materiálem je kanava, do které se vyšívá. Vzniká z rypsových, plátnových nebo panamových vazeb. Mezi skupinami nití jsou mezery. Jemnější kanavové tkaniny lze použít na šaty, halenky, apod.
Vaflová vazba
Je velmi savá a prodyšná. Tvoří ji plastické čtverce nebo obdélníky. Typickým příkladem, kde se s vaflovou vazbou můžeme setkat, jsou kuchyňské utěrky a ručníky. Vzniká z křížového kepru, střídají se plochy hustě provazujících osnovních nití s řidčeji vázanými plochami útku.
Štruková vazba
Je pevná a na líci má výrazné vroubkování. Setkáme se s ní zejména u bytových tkanin, autopotahů nebo materiálů na kalhoty, saka, pracovní oděvy, apod. Vzniká kombinací rypsové a plátnové vazby. Štruky mohou být podélné, příčné, šikmé nebo vzorované.
Vazební techniky
Ze základních a odvozených vazeb pomocí vazebních technik vznikají tkaniny, které tvoří více než dvě soustavy nití, např. dutinné tkaniny, dubly, samety, manšestry, apod. Tkají se na listových a žakárových stavech. Tkaniny mohou mít jiný vzor z líce a jiný z rubu.
Takto vzniklé tkaniny členíme do několika skupin: víceútkové a víceosnovní, vícenásobné, vlasové a smyčkové.
Víceútkové tkaniny
Mají jednu osnovu a dvě až šest útkových soustav. Vzor je tvořen útkem. Např. hubertusová tkanina – myslivecký kabát, tzv. hubertus, dále flanel, loden, potahové látky, atd.
Víceosnovní tkaniny
Tvoří je jeden útek a více osnov (max. šest). Jsou více využívané: ložní prádlo, dekorační a nábytkové tkaniny, šatovky, kravaty, atd.
Vícenásobné tkaniny
Tká se dvě a více tkanin nad sebou, které se spojují v určitých místech, jak v délce, tak i šířce tkaniny. Dělíme je dvou skupin: dutinné (dětské plenky, šňůry, pytle, plachtoviny, dekorační látky) a dvojité/spojované (dubl – používá se na oboustranné pláště, vlnařská tkanina). Dvojité tkaniny lze dále využít pro přepravní pásy, stavební a další technické tkaniny.
Vlasové tkaniny
Vlasové tkaniny tvoří jedna základní osnova a útek, k nim se přidává ještě další vlasový útek, který se prořeže, a tím vznikne charakteristický povrch tkaniny. Dobrým příkladem je např. samet (vlas je po celé ploše, společenské oděvy) nebo manšestr (vlas je v pruzích, 2 až 4 proužky na 1 cm, kalhoty, saka, pláště) či prací kord (5 a více vlasových proužků na 1 cm, dětské oděvy).
Do této kategorie můžeme zařadit také plyše, které jsou ale tvořeny vlasovou osnovou a základní osnovou s útkem. Za plyše označujeme tkaniny s vlasem delším než 3 mm.
Smyčkové (stehové) tkaniny
Tato technika vytváří na tkanině plastické vzory (piké, záhyby, smyčky). Smyčkové tkaniny mají na povrchu smyčky (froté), které mohou být i prostřižené (velur). Smyčky mohou být na líci i rubu. Tkaniny se vyznačují výbornou savostí, takže se používají pro osušky, ručníky, župany, plážové oděvy.
Rozbor vazby
V krátkosti se zde také zmíním o rozboru vazby. Reálně to asi nepoužijete, ale člověk nikdy neví. Z tkaniny si vystřihneme vzorek 10×10 cm, určíme líc a rub (dle pevného kraje nebo otvorů v tkanině, které by na LS měli procházet hladce a na RS by měli vystupovat), směr útku a osnovy. U vlasových tkanin opálíme opatrně vlas tak, aby byla zřetelná vazba. Potom vytáhneme několik útkových a osnovních nití na levém a horním kraji vzorku. Pak povysuneme první útek a do připraveného čtverečkovaného papíru zakreslujeme vazné body. Útek vytáhneme a pokračujeme útkem dalším do té doby, než je patrná střída vazby (viz: https://www.lartiste.cz/vazby-tkanin/). Dostavu pak zjistíme tak, že spočítáme počet nití v osnově a útku. Dostava osnovy bývá zpravidla vyšší.
Vady tkanin
Vady vznikají při tkaní nebo jsou způsobeny nižší kvalitou použitých přízí, nebo při dalších úpravách jako je barvení nebo tisk. Vady se vyskytují jen na některých místech nebo po větší části tkaniny. Vady jsou pro nás důležité zejména proto, abychom je dokázali správně určit, označit takové místo na tkanině, a vyhnout se mu při pokládání střihových dílů na materiál. Zmíním tu několik příkladů vad, se kterými se běžně setkávám. Materiály s vadou by správně měly být prodávány jako 2. jakost.
Klas – zatkaná zesílená nit v určitém místě.
Odlišná nit – liší se vzhledem od sousedních nití (barvou, jemností, zákrutem, leskem, apod.).
Vazební chyba – pravidelně se opakující nesprávné provázání nití, které narušuje vzhled tkaniny.
Hnízdo – několik vedle sebe neprovázaných nití v délce nebo šířce tkaniny.
Uzel – svázané konce nití viditelné na LS.
Porušený okraj – potrhaný nebo jinak deformovaný pevný kraj tkaniny (přepjatý, vlnitý, odtržený, apod.).
Stopy po jehličkách – mimo pevný okraj látky, zasahující do plochy tkaniny.
Místní zúžení – tkanina je v jednom místě zúžená, oproti šíři tkaniny.
Vady vlasu – vlas chybí, je jinak dlouhý, deformovaný, apod.
Lom – neodstranitelná stopa po přeložení tkaniny.
Skvrna – znečištění nebo jiná barva na tkanině.
Nopkovitost – na povrchu tkaniny se vyskytují shrnutá vlákna
Zešikmení – útkové nitě nesvírají pravý úhel s nitěmi osnovními.
Moaré – vada je způsobena posunem nití, které vytvářejí na tkanině stíny.
Mrakovitost – nevýrazná skvrnitost tkaniny patrná na větších plochách.
Zatkaný předmět – místo, ve kterém je např. tříska, rostlinný zbytek, apod.
Touto kapitolou uzavřeme téma tkanin a se stejným nadšením se příště vrhneme do pletenin, které jsou v dnešní době velmi využívané a oblíbené pro svou pružnost a pohodlí při nošení.
