Přírodní a syntetické usně a kožešiny
Přírodní usně a kožešiny provázejí lidstvo již od pravěku. Kůže a srsti zvířat jsou jedním z přírodních zdrojů pro výrobu oděvů. Vynikají odolností v nepříznivém počasí, mají dobré tepelně-izolační vlastnosti a jsou prodyšné. Přírodní usně a kožešiny jsou v posledních letech nahrazovány syntetickými. Kromě praktických funkcí plní tyto materiály také funkci ozdobnou.
Přírodní kožešiny
Kožešina je vyčiněná kůže zvířete s jemnou a trvanlivou srstí (kozí, králičí, liščí, atd.). Skládá se ze tří částí: kůže, husté a jemné podsady a delších a hrubších pesíků. Vzhled i vlastnosti kožešiny se odvíjí od poměru podsady k pesíkům. Velmi kvalitní kožešiny mají i pesíky jemné. Pokud kožešina obsahuje hrubé a tuhé pesíky, odstraňují se vyškubáním nebo podstřižením. Dále se také musí z vrstvy kůže odstranit zbytek podkožního vaziva, tuku a svalstva (tzv. vyčinění). Kožešinu můžeme použít jako vrchový, ale stejně tak i podšívkový materiál, nebo jako ozdobný prvek.
Kožešina z lišky – (liška stříbrná, liška obecná) – okrasná kožešina, použití vlasem na líc, na dámské kožichy a oděvní doplňky.
Kožešina z ovce (perzián) – okrasná kožešina, která se získává z jehňat (ovce perské, tatarské a ruské) starých 3 až 10 dní. Kožešina se při zpracování barví. Použití pro dámské kožichy a doplňky.
Kožešina z činčily – okrasná kožešina, která je velmi vzácná, velmi jemná na omak, má měňavý vzhled. Použití pro dámské kožichy a doplňky.
Kožešina z norka – nejvzácnější z okrasných kožešin, je lesklá a má hnědý odstín. Použití pro dámské kožichy a doplňky.
Další okrasné kožešiny mohou být z bobra, ondatry, sobola, leoparda, kuny, atd.
Kožešina z křečka – využívá se především jak kožešina podšívková, je velmi lehká, střídají se odstíny zrzavě hnědé, černé a žluté.
Kožešina z kočky divoké – podšívková kožešina s velmi jemnou podsadou a hustými dlouhými pesíky v žlutohnědé až modrošedé barvě (může být i s kresbou).
Kožešina z nutrie – podšívková kožešina, u které se vytrhávají pesíky a zůstává hnědošedá měkká podsada.
Dále se pro podšívkové kožešiny využívají např. kočka domácí nebo vačice americká, atd. Výše zmíněné kožešiny jsou většinou velmi drahé, a proto se nahrazují levnějšími (např. králičí), které se pak střihají a dobarvují tak, aby napodobily vzhled luxusních druhů kožešin. Takto upravované kožešiny jsou pak označované zdvojeným názvem, např. králík – bobr (tzn, králičí kožešina napodobující kožešinu bobří).
Přírodní usně
Zatímco kožešiny využijeme spíše pro oděv, s usněmi se setkáme zejména v podobě ozdobných prvků nebo v kožené galanterii (kabelky, opasky, brašny, apod.). Nejčastěji se setkáme s hovězí, kozí, koňskou a vepřovou usní. Jehněčí a ovčí usně jsou méně tažné a tudíž velmi křehké a jsou vhodné např. pro výrobu dámských rukavic.
Při výrobě usní se musí ze surové zvířecí kůže odstranit srst, tzv. vápněním. Následně se kůže máčí v roztoku NaOH, aby zvláčněla. Ponořením do tříslovin smrkové nebo dubové kůry (lze použít i solné roztoky, např. chromočinění) se stává kůže odolnější proti poškození. Pak se kůže perou, suší, lisují i vytloukají. Tak vznikne tzv. holina, která po nabarvení a vyleštění stává usní vhodnou pro další zpracování.
Kozinka – dobře chrání proti nepříznivému počasí, má lesklý povrch, je velmi jemná, lze ji použít pánské rukavice i na všechny druhy oděvů.
Zámišové usně – jsou tažné a vláčné, vyrábějí se z jehněcí, dančí, srnčí, jelení a tenké hovězí kůže. Využívají se při výrobě obuvi, rukavic, westernových oděvů, atd. Jejich název je odvozen od zámišového činění usní (činění rybím tukem), z fr. slova chanois – kamzík.
Skopovice – naproti kozince má vyšší hmotnost a je křehčí, vhodná pro výrobu plášťů a vest.
Jelenice – je poddajná a jemná, vhodná pro výrobu oděvů a doplňků.
Koňská kůže – je tuhá a pevná, používá se především na výrobu kabelek, aktovek, apod.
Vepřovice – je tuhá a pevná, využití je stejné jako u usně koňské.
Pro šití usní používám jehly na kůži a silné pevné nitě. Snažíme se díly na useň poskládat tak, aby vzniklo, co nejméně odpadu, a aby barevnost usně navazovala (useň má většinou malé odlišnosti v barvě, proto je k tomuto materiálu potřeba přistupovat jako k materiálu s leskem nebo vlasem, a snažit se díly pokládat na useň tak, aby vzhled hotového oděvu působil, co nejjednotněji). Při sešívání kožešin se snažíme docílit toho, abychom do švu nezachytili srst. Přírodní kožešinu je také lepší řezat speciálním nožem než stříhat nůžkami.
Oděvní koženky
Na rozvoj výroby syntetických usní měl vliv vývoj plastů. Podle použití můžeme syntetické usně rozdělit na obuvnické, galanterní, oděvní, atd. Oděvní koženka může být vrstvená nebo ve formě fólie. Nejrozšířenější jsou usně vrstvené, které se skládají z podkladového materiálu (tkaniny, pleteniny nebo netkané textilie) a nánosu polymeru, který tvoří líc koženky. Většinou se jedná o PUR, PAN nebo PVC a jejich kombinace. Od zvoleného polymeru se odvíjí i vlastnosti oděvní koženky, její trvanlivost, odolnost vůči namáhání, teplotám, fyziologické vlastnosti, atd. (v tomto ohledu je pro své výhodné vlastnosti nejvyužívanější PUR nános).
Synteticky lze vyrobit i velurovou vlasovou useň. Nejrozšířenější je výroba tzv. povločkováním, kdy se vlákna (o délce 15 mm) v elektrostatickém poli nastřelují na podkladovou textilii opatřenou nánosem pojiva.
Pro šití oděvních koženek můžeme používat klasické jehly na tkaniny nebo pleteniny. Vhodná je také teflonová patka, která po materiálu lépe klouže. Je vhodné použít délku stehů 2,5 mm (cca 4 stehy na 1 cm). Šicí nit může být syntetická v tloušťce uzpůsobené síle jehly.
A to je pro dnešek vše a já už se těším zase příště. 🙂
