Len
Luxus, přírodní styl, léto, režná barva… to vše se nám vybaví v souvislosti se lnem. Předpokládá se, že len je tu s námi už od doby kamenné, ačkoli první zmínky o jeho zpracování pochází z let mezi 5000 – 6000 př. Kr. ze starověké Mezopotámie. Ten nejkvalitnější len byl výsadou starověkých Egypťanů, kteří dokázali vlákna zpracovávat tak dobře, že ani dnešní moderní doba není tuto kvalitu schopna replikovat.
V dnešní době má len široké využití: oděv, krajka, nitě, bytové a dekorační textilie, technické tkaniny, atd. Předními výrobci lněných materiálů jsou: Belgie, Francie, Nizozemsko, Irsko, Itálie.
Pěstování
Hlavními pěstiteli lnu jsou: Evropa, Asie a Amerika. Roste v mírném a subtropickém pásmu. Je to jednoletá rostlina a využívá se jak pro výrobu textilií, tak pro semena (např. olej). Známe lny přádné, olejopřadné a olejné. Už podle názvu lze tedy odvodit, že lny přádné jsou vhodné pro výrobu textilních vláken, protože mají dlouhé a málo rozvětvené stonky. Naopak lny olejné mají nižší vzrůst a více se větví, a proto jsou pro předení nevhodné.
Len prochází čtyřmi stupni zralosti: zelenou (vlákna jsou hebká, jemná, ale málo pevná a výnos je velmi malý), raně žlutou zralostí (nejkvalitnější vlákna), žlutou zralostí (výnosy vláken dobré jakosti jsou menší), plná zralost (vlákna jsou drsná a lámou se).
Zpracování lnu
Tou nejkrásnější ukázkou procesu zpracování lnu je příběh Jak krtek ke kalhotkám přišel. Jakmile len dosáhne správného stupně zralosti, ručně nebo mechanicky se trhá. Pak proběhne tzv. rosení, kdy na stonky lnu působí přírodní podmínky (slunce, déšť, rosa, plísně), které je naruší, a tudíž lze pak snadněji oddělit pazdeří od vláken. Rosení lze nahradit procesem máčení (ve studené nebo teplé vodě). Jistě si vzpomenete, jak krteček se žabkou máčeli len. I lidová tvorba je důkazem toho, že len a procesy jeho zpracování jsou součástí života lidí už po mnoho let (lid. píseň: Andulka konopě močila). Po rosení nebo máčení je potřeba lněné stonky usušit. Tato část opět může probíhat v přírodních podmínkách nebo v sušárnách. Po usušení se stonky lámou. Dochází k opadání části dřevoviny a uvolnění vláken. Následuje proces potěrání, kdy se vlákno zbaví pazdeří, roztřídí se podle barvy a délky a urovná se do tzv. hrstí. Při následném vochlování, kde se vlákna pročesávají, urovnávají a zjemňují, se od dlouhých vláken oddělí krátká. Výslednými produkty jsou len a krátkovlákenný odpad koudel. Ty putují do přádelny, kde ze lnu vznikne lněná příze lenka a z koudele koudelka. No a nakonec už borůvky přízi obarví, mravenečkové utkají plátno, rak nastříhá a rákosníček ušije. 😉
Vlákno
Lněná vlákna jsou ve stonku uložena ve svazcích v tzv. kůře, pod kterou se nachází dřevnatá vrstva. Střed stonku tvoří dřeň. Vlákno je z 80% tvořeno celulózou, dále obsahuje tuky, vosky, pektiny, atd. Má pětiúhelníkový průřez (uprostřed lumen) a po délce tzv. kolínka (podobně jako stébla trav), je lesklé, hladké a má žlutou barvu.
Vlastnosti
Lněné vlákno je pevné, hladké, má nízkou tažnost, pružnost, vysokou odolnost vůči oděru, vysokou mačkavost a navlhavost (umí přijmout 30% vody a na omak se zdá být stále suché), nemá sklon k tvorbě elektrostatického náboje. Obsahují málo vzduchu, omak je spíše chladivý, ale i přesto má dobrou hřejivost. Dlouhodobým působením slunečního světla vlákno ztrácí svou pevnost. Len má dobrou odolnost proti vysokým teplotám (přes 200°C). Je tedy vhodným pomocníkem při žehlení citlivějších materiálů (jako prostěrka).
Spalovací zkouška
Len hoří dobře jasným plamenem, zapáchá po spáleném papíru. Po dohoření zůstává jemný šedý popel.
Produkty
Ze lněných vláken se vyrábí oděvní tkaniny, utěrky, ložní a stolní prádlo, ručníky, technické textilie (plachtoviny), žehlící plátna, nitě, materiály do stavebnictví (desky z pazdeří), apod.
Lněná vlákna se také směsují s vlákny chemickými i přírodními a lze je použít pro výrobu tkanin i pletenin. Stejně jako u bavlny bychom se mohli setkat se lněným keprem, grádlem, damaškem, košilovinou, atd.
Závěrem
Je snadné zamilovat se do lnu a propadnout jeho kouzlu. Pokud je lněné vlákno kvalitní a dobře zpracované, je nošení lněného oděvu přímo luxusním zážitkem. Ačkoli by několikero z nás vidělo mačkavost lnu jako jeho velký mínus, len ho hravě vyváží ostatními vlastnostmi. A i v dějinách textilního průmyslu naší české vlasti má významné zastoupení. Z mého pohledu je len textilní supersurovina (pěstování šetrné k přírodě, biodegradabilní, dlouhá životnost materiálu, odolnost proti plísním, atd.) a byla by škoda na ni zanevřít jen kvůli jeho mačkavosti, která mu naopak dodává punc luxusu a jedinečnosti.
