Dámská sukně
Dámská sukně je vrchní oděv, který je hotovený samostatně, nebo je součástí kostýmu či kompletu. Střih i materiál se podřizuje módním trendům a sezóně. Toť všeobecně platná poučka. Ale k čemu by byly poučky, pokud by se čas od času neporušily. 😉
Rozdělení sukní podle účelu
Tady je to jednoduché: ve vycházkové sukni se vydáme do města, sportovní využijeme při procházce přírodou, společenskou zvolíme na ples, pracovní se stane součástí naší zaměstnanecké uniformy a domácí si s láskou oblečeme po těžkém pracovním dni, protože nám poskytne největší pohodlí.
Rozdělení sukní podle tvaru
Rozdělení ovlivňuje střih a silueta sukně. Máme sukně rovné, rozšířené, kolové, kalhotové, dílové, se záhyby nebo protizáhyby, skládané, plisované, zavinovací, šatové, symetricky nebo asymetricky členěné, volánové, mini, godetové, tulipánové, balónové, řasené, atd.
Poznámka: u plisovaných sukní začistíme dolní kraj ještě před zažehlením plisé. V průmyslu se efektu plisování docílí pomocí speciálního stroje, chemikálie, tepla a tlaku.
Technologické požadavky provedení
Sukni můžeme zhotovit z tkaniny, pleteniny nebo netkaného materiálu. Abychom se do nich mohli pohodlně obléknout, nejčastěji se proto v levém bočním švu hotový rozparek na zdrhovadlo. Rozparky na zapínání mohou být umístěny také v předním nebo zadním středovém švu. Kromě zipu je můžeme zapínat na knoflíky a dírku, stiskací knoflíky nebo patenty.
Pasový okraj začišťujeme pasovým límcem (může být střižený jako rovný pruh nebo do tvaru), podsádkou střiženou do tvaru nebo průvlekem na gumu. Pasový límec i podsádku vyztužujeme vhodnou výztužnou vložkou.
Švové záložky se rozžehlují a začišťují na obnitkovacím stroji. Záložky by neměly být příliš široké, a to proto, aby se daly dobře zpracovávat (oblouk bočního švu). V zakázkové výrobě se švové záložky nechávají širší a nezpracovávají se dohromady z důvodu, aby se oděv mohl i po letech např. dodatečně povolit, atd. V průmyslu a běžné konfekci se setkáme s tím, že jsou švové záložky začištěné dohromady a sežehlené do zadního dílu a mají minimální šířku.
Koncové záložky dolního kraje sukně se v zakázkové výrobě zpracovávají na stroji nebo ručně. Jsou široké 4 cm (výjimku tvoří jen záložky kolových a plisovaných sukní, kdy se z důvodu pohodlnějšího zpracování, šířka zmenší na 0,5 – 1,5 cm). Dolní koncovou záložku můžeme začistit i hustým obnitkovacím stehem (zejména pro lehké materiály – šifon), lemováním, vyztužit ji krinolínovou páskou pro zvýraznění siluety (společenské sukně), můžeme na ni našít volán, prýmek, rýšek, stuhu nebo krajku, nebo ji začistit průvlekem s pruženkou.
Sukně může být také celopodšitá, tzn., že rub je začištěný podšívkou nebo jiným vhodným materiálem, který svými vlastnostmi bude korespondovat s materiálem vrchním. Pak není potřeba švové záložky začišťovat. Pokud by sukně byla podšitá jen částečně (podšívkové díly by nezakrývaly celý rub sukně), musíme švové záložky začistit.
Dříve bývalo samozřejmostí, nosit pod sukni spodničku (spodnička = mírně rozšířený střih sukně, v pase většinou začištěná tunýlkem s gumou nebo pasovým límcem s rozparkem na zdrhovadlo, z tenkého, jemného a splývavého materiálu). Ta vlastně částečně nahrazovala podšívku. Dnes se nošení spodničky týká zejména společenských sukní.
Pravidla pro stříhání dílů sukně
Přední a zadní díly sukně pokládáme vždy délkovými rozměry po osnově. Ještě je možné využít diagonálního střihu a díly položit na materiál délkovými rozměry pod úhlem 45°. Pasový límec pokládáme délkovými rozměry po osnově, u větších velikostí lze položit i po útku, a to z důvodu snížení spotřeby materiálu. Tvarované podsádky, díly sedla nebo podsádky kapes a kapsové váčky pokládáme délkovými rozměry po osnově. Pokud má materiál vlas, je lesklý nebo má jednosměrný vzor, pokládáme díly pouze jedním směrem. Jinak můžeme položit díly obousměrně.
Návaznost vzoru se dodržuje v předním i zadním středovém švu, členících švech, u rozparků na zapínání, v bočních švech do výšky 20 cm od dolního kraje, u podsádek kapes, nakládaných kapes (v případě, že chceme kapsy zvýraznit, položíme je v úhlu 45° nebo po útku).
Většinou se střih pokládá na dvojitou vrstvu materiálu (např. středové osy dílů leží na přehybu látky). Ale některé materiály nebo typy střihu si vyžadují položit střih pouze na rozložený materiál (jednu vrstvu) – může to tak být např. kvůli vzoru, vlastnostem materiálu, atd. Určitě vám nikdo ruce neutrhne, pokud si tato pravidla uzpůsobíte vzhledem ke svým schopnostem. Důležité je dodržet směr pokládání dílů po osnově, pak už je jedno, jestli stříhám jednoduchou nebo dvojitou vrstvu.
Spotřeba materiálu
Spotřebu materiálu ovlivňuje složitost střihu a počet střihových dílů. Velký vliv má také použitý materiál (vzory, lesky nebo vlas zvyšují spotřebu) a jeho šíře.
Dvojitá šíře materiálu (š. 140 cm a víc): zde spotřebu určuje délka sukně + přídavek na švové záložky 10-15 cm. Avšak to platí zejména pro jednodušší střihy sukní (rovná, mírně rozšířená). Jakmile přidáme členící švy, sedlo, kapsy, atd. spotřeba se bude zvyšovat a je potřeba si ji předem vypočítat. A to vyhotovením polohového plánu např. v měřítku 1:5. Těm zkušenějším stačí si polohový plán jen načrtnout na papír.
Jednoduchá šíře (š. do 110 cm): PD a ZD musíme položit pod sebe, tím pádem budeme potřebovat 2xdélku sukně + přídavek na švové záložky 20 – 30 cm.
Samozřejmě existují i šíře materiálu 120 nebo třeba 135 cm. Tam se to pak odvíjí od velikosti střihu. Vel. 38/40 by se u rovné sukně mohla vejít i do šířky 120 cm, čili by nám stačila jen délka sukně + přídavky na švové záložky.
Je také lepší počítat vždy s něčím navíc, než šetřit na útratě. Může se totiž stát, že materiál bude mít nějakou vadu, které se budete muset vyhnout nebo omylem něco ustřihnete špatně. Stejně tak vám materiál v obchodě mohou ustřihnout křivě, a když si ho poctivě srovnáte po osnově, tak můžete zjistit, že 1,5 m máte rázem jen 1,2m. A těch 30 čísel vám pak může prostě chybět. U objednávek úpletů přes internet se mi také stává, že při měření materiál natahují, vyfakturují vám 2m, ale reálně, když kraj látky položíte vedle krejčovského pravítka, máte jen 1,8 cm. A to je prostě znát. Takže i s chybovostí pracovníků těchto firem je potřeba při nákupu materiálu prostě počítat.
Pokud bude mít sukně podšívku, spotřeba materiálu bude stejná jako u vrchní látky, eventuelně může být i nižší, protože podšívka nemusí kopírovat střih vrchních dílů (např. na vrchním PD budou členící švy, ale podšívkový díl může být střižen klidně v kuse bez členících švů).
A ještě jen připomenu...
Že látku si před střiháním určitě alespoň vyžehlíme (podle složení materiálu eventuelně vysrážíme párou, můžeme i vyprat). Materiál zkontrolujeme, označíme vady, srovnáme podle osnovy.
Položíme díly na materiál, přišpendlíme, přikreslíme švové a koncové záložky, prošpendlíme materiál ve švových a koncových záložkách a díly vystřihneme. Nakonec obrys dílů přeneseme na druhou vrstvu kličkovacím stehem.
Tohle je tedy jen základ. Ale tento postup se může lišit dle druhu použitého materiálu (např. do softshellu nemohu píchat špendlíky, apod.). Těmto variantám se věnuji v článku: https://www.lartiste.cz/rady-a-tipy-i/.
A teď na nás už za pomyslnými dveřmi čekají technologické postupy zpracování jednotlivých částí sukně. Těšíte se? Já tedy ano. 🙂
